Ready - Steady - Rocksteady

Včera v 14:59 | Rýža |  Day by day


Intenzivní předfackózní stav, kdy jen čekáte, ze který strany to přijde první ... a stejně ... dokud to nepřijde, tak se tomu smějete. Ostatně, jako potěmkinovskýmu pocitu vlastní nezničitelnosti. A ta písnička nekecá, lajf je fakticky jen jeden, ale způsobů žití hned několikero. Apendaun apendaun. A po excesivní zátěži se spí naprosto božsky. Co na to máj hárt a jestli vil gou on se pozná v pátek. Spousta věcí se pozná v pátek ... a některý i v sobotu. A když nic, tak mi vždycky zbudou Perverzáci v parku.
Počet komentářů: 1
 

Den, kdy všechno vychází

14. května 2012 v 21:48 | Rýža |  Day by day
Škoda jen, že takových bývá tak málo. Ale ten dnešní stojí za to. Všechno, co jsem chtěla stihnout, jsem stihla, všechno, co jsem chtěla zařídit, jsem zařídila, všechno, co jsem chtěla udělat, jsem udělala. Jdu se vyhřívat na výsluní vlastní úžasnosti a usnout s pocitem sakra dobře vykonané práce. A vlastně mě už ani nemrzí, že jsem si dneska dopřála lehce přes plán, protože s tou námořnickou kabelkou, kvůli který zas budu zřejmě před výplatou jíst suchej chleba, ještě nadělám parády!:)

...a že parádu dělat umim, co? :)
Počet komentářů: 5

Šumná Šumava (27.4. - 1.5. 2012)

13. května 2012 v 21:11 | Rýža |  Day by day
...aneb slíbené pokračování...
Předchozí část ZDE.

Sice nevím, jak by na mnou zvolenou rekonvalescenci reagoval můj ošetřující lékař, ovšem moje tělo i mysl ji přijalo jako blahodárný balzám, ostatně co léčí lépe než výborná společnost, voňavý vzduch, procházky, (pří)jemné dávkování alkoholu, mufloni, západ slunce a hvězdné nebe? Na to je krátký i karmický štít od Aleška:)
Celý článek | Počet komentářů: 2

Nový článek Nové Rýži o (staro)Nových věcech

13. května 2012 v 18:25 | Rýža |  Day by day
Jsem ostuda. Ale je to nejspíš přírodní zákon, že člověk píše tehdy, nemá-li se s okolím o co dělit a nepíše v okamžicích, kdy jeho život přetéká zážitky, vjemy, událostmi, pocity a vlastně úplně vším, co je k takovému životu zapotřebí. Ostatně, vždycky se líp píšou suicidní články o tom, jak na vás svět dlabe než články plné euforie. Tedy, záleží na člověku, ale mě rozhodně, asi že za těch šest let, který můj blogís oslavil před dvěma měsíci, mám ty první (narozdíl od těch druhých) docela natrénovaný. Ale protože jsem holka šikovná, zvládnu všechno, tudíž vezmu (téměř všechny:) nejdůležitější pilíře minulého měsíce hezky ve zkratce ... a ještě s fotodokumentací. Ostatně, měla jsem to v plánu za poslední měsíc udělat už asi 50x, jen jsem se k tomu pořád nedokázala dokopat.
Celý článek | Počet komentářů: 11

Hnusné sny

23. dubna 2012 v 21:13 | Rýža |  Zápisky z rýžového pole
Zdávají se jen výjimečně, ovšem ten stav, který v průběhu a po nastává, velmi bohatě dorovná jejich nízké četnosti. Hnusné sny. Takové, které spíš než sníte opravdu žijete. Většinou přichází s nějakým velkým a intenzivním psychickým vypětí nebo zátěží, která na vás dolehne právě po probuzení. Některé jsou děsivé, některé tragické, některé prostě jen hnusné, ale síla prožitého (či spíš prosněného) je silná a neoddiskutovatelná a pachuť snu vám na patře zůstane ještě nějakou dobu, mnohem mnohem delší než kdyby šlo o sen pěkný. Jako právě teď. V tomhle mém snu došlo k akumulaci hned několika nepříjemných jevů, z nichž každý sám o sobě ve mě vyvolává osypky. Totální znemožnění na veřejnosti, ztělesnění nechutnosti a okradení. Minimálně k tomu poslednímu mám i původce a (naštěstí je to za námi), ale stejně už nebudu číst články, reporty a tiskové zprávy z naší malé jihomoravské a nyní rasově celkem dosti vyhrocené Břeclavi, protože se to na tom jistojistotně posdepsalo.

A pak je tu ještě druhá věc. Z takových snů se většinou probudíte, uleví se vám, že to je opravdu jen sen, nikoli pravda, což jste si velmi intenzivně mysleli a pak se pomalounku srovnáte. Jenže vzhledem k tomu, že jednu takovou alternativu hnusného snu, který ale bohužel NEBYL snem, jsem prožila minulý pátek - a děvčata mohou potvrdit, že i ve svém (apo)kolaptickém stavu jsem se jich ptala "Tohle se mi nezdá, že, to je pravda" - jsou následky toho dnešního ještě o něco destruktivnější. Až tak, že jsem si po vzoru rozhánení takových snů od mé babičky, musela jít udělat horké kakao, třikrát se štípnout, že už jsem fakt vzhůru a začít napouštět teplou vanu. Stejně je vtipný, jak v konfrontaci s tímhle blednou mé dnešní úspěchy a malé i větší radosti. A to jsem si je dělala fakt intenzivně. Tak já jdu do tý vany, byť živočišné teplo na tohle zabírá ještě o něco líp, ale na tohle zatím nemám lidi, bude mi muset stačit to schované v měrné kapacitě vody. A už prosím neopakovat!
Počet komentářů: 2

Další články

Kam dál