Víno, kouř a J.J.

21. března 2009 v 15:21 | Rýža |  Day by day
Víkendy. Ani nevím, jestli je mám ráda. Asi jo, částečně. I když psychologové a psychiatři by asi nesouhlasili:) Určitě ne. Naopak by mě okamžitě přivázali za nohu k posteli v nejbližší psychiatrické léčebně. Ale mě je fajn, vážně!:) Ostatně na pití, kouření a poslouchání Janis Joplin není nic protizákonného. A že tak trávím víkendy? No a? Konečně už nemám deprese, aspoň myslím. A i kdyby, tak je rozhodně tak neprožívám. Je mi dobře. Smířila jsem se sama se sebou. S tím, že nebudu žít ordinérní život klasické pětadvacítky. A proč bych vlastně měla? Vždycky jsem si zakládala na tom, že jsem jiná. A když to konečně přestávají být jen pozérské žvásty, měla bych se leknout a utéct? Vždycky jsem si myslela, že ta chyba je v načasování. Prostě jen nepotkávám ty pravé lidi na pravých místech. Ale není. Ten "pravý" člověk totiž nejsem já. A víte co? Je mi to fuk!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | Web | 22. března 2009 v 12:17 | Reagovat

Gratuluju k bezva životnímu  postoji:-) A Janis Joplin zbožňuju, zapnu si jí, když mi není dobře a spolkečně si zařvem: ,,Tryááááááy just a little bit harder!" :-D

2 Rýža Rýža | 22. března 2009 v 19:36 | Reagovat

Tak k tomuto účemu já používám Maybe, maybe, maybeeee:)

3 Terka Terka | E-mail | Web | 27. března 2009 v 17:13 | Reagovat

a co je to "nejiný", "normální" a tak dále člověk? Já se ve společnosti do jisté míry sice též považuji za "exota" (nějak mne nikdy nechytly páteční diskotéky v Karlových lázních, zato ujíždím na jazzu, alternativním divadle, nemám ráda davové akce...), v řadě věcí jsem individualista, ale k řadě zájmů jsem našla "spřízněné duše" (již zmíněný jazz, literární akce...)

4 Rýža Rýža | 28. března 2009 v 8:05 | Reagovat

No, jestli se na mě přijedeš podívat, tak můžem udělat prohlídku i s výkladem:) Ne, kecám, se mnou je to těžké. Asi toho chci příliš a než se spokojit s málem, tak to radši vůbec nic...tak nějak by se dala popsat moje filosofie. Buď všechno dokonalé a nebo žádné. A je to špatná filosofie, a já to vím... Navíc mi připadá, že tady v Praze mě to čím dál tím víc ubíjí. A pak je tu ještě ta nepříjemná věc týkající se přátel a kamaradů. Je to složité, vysvětlovat to takhle najednou, protože tady nad tím s větší či menší intenzitou a sem tam i přestávkama "pláču" už přes tři roky...takže se omlouvám, ale merito věci asi takhle narychlo neosvětlím. Snad jen dodám, že ty moje spřízněné duše se neyskytují v Praze, kde se naopak vyskytuji já a to v poslední době dokonce v množství větším než velkém...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama