Ono to nakonec vždycky nějak jde...

16. března 2010 v 18:20 | Rýža |  Day by day
Včera večer jsem (mimo velkého splínu) řešila i drobnou existenční otázku - totiž jestli ráno jít či nejít do školy. Nakonec jsem veškerou špatnou náladu i nezodpovězené (a nezodpověditelné) otázky zaspala...a to tak, že druhý den jsem se probudila až v deset, tudíž zásadní dilema zda jít či nejít, bylo vyřešeno za mě. Ranní kávičku a cigárko jsem si přikořenila troškou libozvučných tónů a s klidem v mysli i na duši jsem s náručí barevných papírů plných poznámek zasedla ke Kamilovi, abych trochu promazala a vyšperkovala tu hrůzostrašnou literární rešerši, kterou jsem zatím stvořila. Kupodivu to šlo líp, než jsem si myslela. Simpsonovi jsou možná dobrá kulisa k vytváření pitevních protokolů, ale k diplomce se víc hodí jiné věci do repráčků...doufám, že teď už vím jaké:) A tak jsem něco málo po třetí měla hotovo a mohla své dílo vesele postoupit kontrole z postů nejvyšších. Nedělám si iluze, že můj výtvor nebude strhán jak plakát z loňského honcertu Evy a Vaška, ale mám z něj o něco lepší pocit než před víkendem. Kecám...o hodně lepší pocit - a doufám, že to není JEN pocit. A teď si jdu dát vanu...protože dneska si ji zasloužím!:)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Libor Libor | Web | 17. března 2010 v 9:59 | Reagovat

U mě je nejlepší hudební kulisa k práci ticho :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama