Hra na questy

26. září 2013 v 18:52 | Rýža |  Day by day
Již měsíc a půl v oku hurikánu. V malebnejch kulisách Ladovy (pod)zimní pohádky a pravidelnýho pátečního sdílení trochy toho tělesnýho tepla a tekutin. Hezký, leč ... celý z papundeklu. Prvních pár kapek z tý bouřky, co už intenzivně visí nad obzorem, a z celý pohádky zbyde jen hromada barevnýho blemcu. To jsou ty modely pravděpodobnosti. A výjimky nejsou.

Spolu s vším tím rozmoklym kartonem samozřejmě půjde ruku v ruce spousta dalších přidaných hodnot. Neb aktivní saldo obchodní bilance je možná dobrej ukazatel pro ekonomiku, nikoli však pro mezilidský vztahy. A já jsem se (zase) vyexportovala až na státní strategické zásoby. V rámci prevence jsem tak zavedla nový způsob péče o sebevědomí a psýché, které, zdá se, dostane brzy zdatně nabančeno a bude modřinatější víc než mé končetiny po sobotní pogo - stage divingové návštěvě Modré Vopice a blízkém setkání třetího druhu s nespočtem okovanejch bot, ostrejch loktů a kolen.

Už od začátku září tak hraju jednu online MHD strategii, jejíž cíl je jediný - vybrat si oběť, zaseknout očima a nepustit. Díky každodenním šesti přestupům nemám obvykle o pokusné vzorky nouzi. Bilance? Jedno telefonní číslo (pečlivě uoženo v odpadkovém koši kdesi na Chodovci), dvě vizitky (tamtéž), tři málem přejetí, zhruba pět namoženejch krčních páteří a takovej příjemně hřejivej pocit na duši. To není zlý. Sice to bude jako hasit lesní požár stříkací pistolkou, až dojde na lámání chleba, ale prozatím mi to aspoň brání v tom, aby rosnička mýho barometru sebevědomí sjela po žebříčku do podzemního kutlochu a tam začala (opět) experimentovat s kámoškou sebedestrukcí.

Takže čekám. La grande finale se (asi) bíží. Trochu mě to štve - tak jako vždy, celkem mě to mrzí - tak jako vždy a stejně jako pokaždý tomu zase vůbec nerozumím. Už neinventarizuju druhý, co jsem slíbila, to činím, ale sama viset ve vzduchoprázdnu dlouhodobě nezvládám. A přitom nechci nic tak hroznýho. Netlačim, nemanipuluju, nevydíram. Já to chci jen pochopit. Protože rozřešení je vždycky jednoduchoučké (co taky na ano/ne, potažmo chci/nechci, vymýšlet světobornýho), to jen lidi si všechno (zbytečně) komplikujou.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Viviane Viviane | E-mail | Web | 20. listopadu 2013 v 17:13 | Reagovat

The puaecrshs I make are entirely based on these articles.

2 custom papers custom papers | E-mail | Web | 10. května 2015 v 23:35 | Reagovat

One or two to remember, that is.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama