V době nedobě

5. listopadu 2013 v 9:35 | Rýža |  Day by day

Stejně jako prastaří proroci odcházeli konjugovat pomocí obnažené víry a lásky s Bohem do pouští, ať už tam ve skutečnosti dělali cokoli, byla jsem i já okolnostmi donucena projít jedním takovým malým osamoceným očistcem. Byť tedy zvolila jsem cestu o dosti méně vzdálenou a nebezpečnou. A ač jsem po celou dobu rozjímání neopustila Matku Měst, osamocena jsem v něm zůstávala stejně jako ten Mojžíš. I když mí démoni byli zřejmě vo trochu jiní, než ti jeho. Konsenzu bylo dosaženo. Ploužím se oraništěm a táhnu za sebou prázdnou flintičku. Pažba zbraně za sebou v ostře vonící hlíně zanechává mělkou brázdu. Je po všem. Zlověstné šero těžkých olověných mraků protrhávají řídké paprsky slunce. Jsem umouněná a unavená. Jsem bez munice. Jsem jediná přeživší. A to je dobře!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama